Festival Banát v Rumunsku
O tomhle zázračným fesťáku, kterej se koná v Rumunsku v českých vesničkách v oblasti Banát, jsme toho už dřív oba hodně slyšeli, ale až společně jsme se rozhodli, že na něj v srpnu 2019 vyrazíme (předtím jsme jednoduše neměli s kým). Protože festival (i s cestama) trvá skoro týden a my už neměli moc dovolený, nemohli jsme si výlet prodloužit před nebo po cestováním po krásách Rumunska, což bysme jinak s největší radostí udělali. Na fesťák jsme tedy vyrazili banátským expresem. Cesta byla úmorná, ve vlaku vedro, čekání na hranicích dlouhý a fronty na pivo nekonečný, ale byl to jedinečnej zážitek, o tom žádná!
Věděli jsme, že naši první návštěvu Rumunska, i když jsme tam v rámci festivalu, nechceme jen prostát před stagí s půllitrem v ruce, ale chceme taky vidět okolní přírodu. Každej den jsme vyráželi na procházky po kopečcích a odpoledne (nebo k večeru) vyráželi na kapely, višňovku a tak dál. Festival se koná ve vesnici Eibenthál, krajani mluví perfektně česky a mají tam i českou školu. Během festivalu si můžete od místních koupit jejich výrobky, pokrmy i višňovku. Všichni jsou moc milý, jídlo vaří výborný a višňovka musí chutnat úplně každýmu.
Jeden výlet jsme si domluvili v rámci festivalu (v nabídce mají několik variant výletů do okolí). My zvolili výšlap na kopec Traskavec. Autobus nás zavezl pod kopec, na ten jsme se vyšplhali a po náležitý pauze na sváču, kochání se a odpočinek jsme sestoupili jinou trasou dolů, kde jsme v hospodě počkali, než nás autobus zase vyzvedne. Jelikož jsem si v popisku při objednávání výletu přečetla, že se jedná o kopeček tyčící se jen 755 metrů nad mořem, čekala jsem lehkou procházku do mírnýho kopce. Překvapením bylo, že jsme vyráželi asi ze sta metrů nad mořem, tudíž převýšení bylo dost patrný a čekal nás pěknej krpál. Výhledy na Dunaj a další kopečky ale stály za to a celá cesta byla krásná. My byli ve skupince, která vyrážela už v 8 ráno (a na místo, kde nás nabíral autobus, to bylo od kempu cca půl hodiny pěšky do kopce), tudíž nás vstalo jen málo a o to byl výstup příjemnější.
Další den jsme se vypravili na vyhlídku jménem Cucuiova. Festival Banát má na stránkách popsanou trasu, i když značky v textu úplně nesedí se značkama v terénu, zbytek popisu odpovídá a nemusíte se bát, že byste se ztratili (my si s sebou zapomněli vzít program, kde byla cesta popsaná, takže jsme se trochu báli). Sice sem moc festivalových lidí nevyráží, ale pár zbloudilců se vždycky najde a těch se případně můžete optat na správnej směr – nám poradili, i když většinou sami taky moc nevěděli. Hezký je, že kolem českých vesniček jsou taky český turistický značky (dá se pořídit i turistická mapa Banátu od Klubu českých turistů).
Než jsme došli pod vyhlídku, pod níž seděla dvojice, která už si vyhlídkování užila, měli jsme za sebou příjemnou procházku lesem do mírnýho kopce. Kluk nám řekl, že se to teď mírně zvedá, ale výhledy stojí za to. Když jsme zjistili, že jeho „mírný zvedání“ znamená, že se k vyhlídce dostáváme skoro po čtyřech, pronesli jsme na jeho adresu několik lehce nenávistných slov. Ale měl pravdu! Výhledy za to jednoznačně stály. Vidět bylo na všechny strany – na řeku, kopce i lesy – a bylo to krásný. Z vyhlídky se dá pokračovat dál a udělat si tak hezkej okruh (píšou, že je dlouhej 10 km) až ke hřbitovu nad Eibenthálem. Cestou jsme trhali nejlepší ostružiny, pozorovali velikánský ještěrky a procházeli jsme lesem i loukama kolem parádních salaší.
Další vzdálenější výlety jsme už nestihli. Ale toulali jsme se kolem Eibenthálu, vylezli jsme na kopečky nad vesnicí – z obou stran – a prohlíželi jsme si okolí z výšky. Protože má festival dvě stage a (a tři stanový městečka), který jsou dost daleko od sebe, nabízí k půjčení koloběžky, který si na jedný straně půjčíte a na druhý vrátíte. Koloběžky nás dost bavily (hlavně v jednom směru – v tom z kopce), akorát v podvečer, když končil program dole a začínal nahoře na hlavní stagi, o ně byla dost pranice a na nás nikdy nezbyly.
Návštěva Festivalu Banát pro nás byla skvělým zážitkem. Pořadatelé jsou moc sympatický lidi, který dělaj parádní věc, jíž pomáhají místním lidem. Jestli nejste fesťákový lidi, určitě vyražte do Banátu jen tak kdykoliv jindy, protože tihle lidi v Eibenthálu provozujou i hospodu, kde zaměstnávaj místní krajany. My se sem jednou určitě plánujeme vrátit a tohle krásný místo důkladně prozkoumat.
