Víkend u jezera Harrison
Tenhle výlet pro nás byl zásadní hned z několika důvodů: poprvý jsme přespali v našem Nisánkovi, prvně jsme ho taky prohnali po pořádně rozbitých cestičkách, kde mohl předvést, co jako čtyřkolka dokáže, užili jsme si první koupačku v horkým pramenu v životě a v neposlední řadě jsme konečně provětrali dron.
Ale pojďme rovnou k jezeru Harrison a turistickýmu vyžití v jeho okolí. Harrison Lake je nádherný, průzračný a krásně modrý. Taky je obrovský, na délku má 60 kilometrů a na šířku až 9, hloubku neznáme. Uprostřed jezera je pár ostrovů, ostrůvků a jeden poloostrov, který jezeru dodávají to správný kouzlo.
Díky obrovským rozměrům jsme jezero viděli jen z jedný strany, nedá se celý objet a jelikož jsme chtěli k horkým pramenům, zvolili jsme stranu, po níž se nelze dostat až na druhej konec jezera. Vůbec nám to ale nevadilo, protože i tak jsme se kolem najezdili až dost (rozuměj: byli jsme až dost naklepaný). Kousíček za vesnicí Harrison Hot Springs (kde jsou taky horký prameny, jen si je uzurpuje jeden rezort) končí asfaltka a začíná docela pěkná gravelka. My ale mířili k horkým pramenům Clear Creek Hot Springs, který leží mimo tuhle hlavní gravelku, a tak po odbočení z ní začal ten pravej ofroud. Od konce asfaltky až k pramenům nás čekalo asi 55 udrncaných kilometrů.
První půlka víkendu – sobota
Protože jsme z Vancouveru vyráželi až v soboru ráno (cesta k okraji jezera zabere přibližně hodinu a třičtvrtě), dělali jsme pauzy na kochání se krásama jezera, když se nám otevřel výhled, a hlavně se cestou necestou nedalo jet vůbec rychle, dorazili jsme k našemu cíli až v půl třetí odpoledne. Dlouhý ježdění nám ale ani trochu nevadilo, protože nebylo nikterak hezký počasí. Bylo zataženo, občas sprchlo a bylo i celkem chladno. Na co ale bylo tohle počasí ideální? Na vykoupání se v kádi s horkou vodou uprostřed krásný přírody!
Bazénky/vany (nebo tak něco) jsou tam celkem tři s odstupňovanou teplotou. V tom nejteplejším člověk vydrží sedět pár minut a musí se zchladit, jinak by se asi trochu přivařil. Každopádně doporučujeme k prameni vyrazit co nejdřív, v nejideálnějším případě ve všední den. My strávili cachtáním asi hodinu a půl a ke konci našeho pobytu ve vodě začínalo přicházet čím dál tím víc lidí (převážně těch míň ohleduplných). Spousta lidí taky kempovala hned u řeky u horkýho pramene a podle zásoby piv to vypadalo, že většina si tam přijela užít pěknou sobotní pártošku.
My se pak vydali hledat spaní v nějaký klidnější lokalitě. Protože jsme měli poměrně jasnou představu, že bysme chtěli zaparkovat a spát přímo u jezera, pokud možno sami. Samozřejmě jsme tak dlouho vybírali, až jsme přebrali. Možností na volný kempování je v okolí jezera spousta, najdou se tam i placený kempy, ale všude bylo dost plno. My nakonec dojeli až k začátku civilizace, kde je místo nazvaný Green Point, velikánský parkoviště, krásnej přístup do vody, parádní výhled na ostrůvek, stolečky i záchody, ale bohužel je tam taky zakázaný zůstávat přes noc. My si tam aspoň udělali kafe, posléze i večeři, dopustili pitnou vodu a při soumraku se vydali o kousek zpátky najít nějakej flek, kde si usteleme. Tentokrát už úplně bez nároků.
To se nám nakonec podařilo u maličkýho jezírka schovanýho mezi stromama. Naneštěstí už to bylo za hranicí provinčního parku, takže nás po půlhodině spánku vyhnal hlídač. Aspoň jsme zjistili, kterým místům se příště na spaní v autě vyhnout. Vyjeli jsme teda z parku a zalehli na nejbližším prostoru u silnice, kde jsme mohli v klidu počkat na ráno.
Druhá půlka víkendu – neděle
Nedělní počasí bylo o sto procent lepší než to sobotní, a tak jsme hned zrána provětrali kajak. To bylo sice naše podruhý, ale poprvý na jezeře (první kajakování jsme zvládli na oceánský zátoce). Jako výjezdní bod jsme zvolili už známej Green Point, kde jsme tentokrát díky slunečnýmu počasí nebyli sami. S náma tam byli paddleboardisti, šnorchlařky i další kajakáři, vzhledem k ranní hodině jich bylo ale jenom pár. My se v klidu nasnídali a pak vyrazili prozkoumávat jezero po jeho hladině.
Když jsme se nabažili výhledů z jezera (čti přestalo nás bavit pádlovat), vyrazili jsme zpátky k asfaltce. Z vesnice Harrison Hot Springs jsme vyrazili na procházku na vyhlídku nad jezerem – Harrison Lake Lookout. Zaparkovali jsme u infocentra a ani ne po půl kilometru jsme se napojili na cestu lesem. Trasa za výhledem je super, vede lesem, občas se musí přelézt nějakej ten spadlej strom nebo obejít balvan. Dlouhá je necelý čtyři kilometry a skoro celou dobu se jde do kopce. Ale rozhodně se nestoupá tak strmě jako při většině výšlapů v horách u Vancouveru. Převýšení je jenom 342 metrů.
Kromě nádhernýho výhledu na jezero bylo nejlepší to, že jsme cestou potkali jen dvě výpravy a vyhlídku jsme měli jenom pro sebe – na pokochání, oběd i polet s dronem. Zpátky se bohužel musí jít stejnou trasou, což nám ale vůbec nevadilo!
Jako poslední jsme se chtěli mrknout na pláž ve vesnici, když jsme ale viděli, kolik je v „centru“ lidí a že bysme za parkování na tu chvilku museli platit, radši jsme rovnou vyrazili k domovu. Cestou jsme si udělali jednu zastávku na nedalekej úžasnej vodopád Bridal Veil Falls ve stejnojmenným parku. Parkoviště je kousíček od vodopádu, takže zastavení bylo docela krátký. Vodopád za to fakt stojí! Byl to jeden z nejhezčích, co jsme (zatím) v Kanadě viděli. A hlavně se dá jít až úplně pod něj.
Pak už nás čekala cesta k domovu zemědělskou měnící se krajinou. Cestou jsme opět obdivovali hory lišící se od těch, na který jsme zvyklí z Vancouveru, políčka s bavlnou a kanadskýma borůvkama i obrovský řeky. Celej víkend jsme si obrovsky užili a určitě se tímhle směrem zase brzo vydáme!
