Měsíc v Kanadě
Je to neuvěřitelný, ale už je to měsíc, co žijeme v Kanadě! (Čtrnáctidenní přežívání v karanténě nepočítáme, to jsme si kanadský žití moc nevyzkoušeli.) Šíleně to uteklo a utíká. Taky jsme toho ale stihli celkem dost – zařídit, vidět, vyměnit a poznat. Ale popořadě.
Žijeme v North Vancouveru. Je to samostatný město, žádný předměstí Vancouveru. Teoreticky. Prakticky to vypadá tak, že jsme odtud v centru velkoměsta za 15 minut seabusem (což je i při několikátý jízdě suprovej zážitek), na centrum taky máme nejlepší výhled, protože většina mrakodrapů stojí u vody a z naší strany zálivu je máme hezky v dohlednu. Kromě oceánu na jedný straně města obklopuje North Vancouver nespočet lesů, který obrůstaj nádherný vysoký hory. Ty jsou (zatím) nahoře pocukrovaný, jinak tmavě zelený. Jako z plakátu.
Tím se hezky dostáváme ke zdejšímu počasí, který je nevyzpytatelný. Občas hlásí celodenní déšť a po ranní přeháňce zbytek dne už nesprchne (to je ten lepší případ), někdy zase slibujou sluníčko a místo toho přijdou šedivý mraky s deštěm, případně s kroupama. My si ale nemáme co stěžovat, nejvíc tady prší v zimě, čemuž jsme se bravurně vyhnuli. Od dubna dál se má počasí jenom lepšit a v červnu už se budeme po práci každej den slunit na pláži.
Někteří z nás se teda budou smažit celej den. Já jsem totiž vyměnila práci a je ze mě zahradník na plnej úvazek! Původně jsem do Kanady odjížděla s představou, že udělám díru do světa jako uklízečka. Po prvním dni stráveným uklízením cizích záchodů mi ale došlo, že tímhle směrem se moje kariéra rozhodně ubírat nebude a obratem jsem si našla práci novou. Zahradničení! A bylo to nejlepší rozhodnutí, jaký jsem mohla udělat. Práce je fajn, lidi jsou fajn, život je (zase) fajn.
Libor má trochu nudnější příběh. Našel si práci ve svým oboru, v Kanadě je taktéž konstruktérem, má super kolegy, dobrou práci a sedí v kanceláři. Kde s ním navíc sedí i dva psi! Víc už asi nemusíme dodávat.
Důležitej poznatek při hledání práce: Pokud se do Kanady vydáte na zkušenou, buďte rádi, že jste Češi! Moje šéfka mě přijala jen proto, že v mým životopise viděla, odkud pocházím. Má s Čechama samý dobrý zkušenosti, podle ní jsme pracovitý, chytrý a spolehlivý. Takže jestli do Kanady vyrazíte za prací, snažte se nám neposrat dobrou pověst.
Důležitej poznatek při hledání práce číslo dvě: Jak už jsme zmiňovali, hledání práce v Kanadě z Čech byl docela oříšek. Oproti tomu, když už se v Kanadě nacházíte (po zaměstnavateli tudíž nic jako Job Offer nechcete), je hledání práce docela sranda a nikdo neřeší, jak moc dočasnej zaměstnanec z vás bude. Lidi se tu totiž točí a výpovědní doba je ofiko dvoutýdenní (výplata chodí taky každý dva týdny).
Kromě pracovních povinností byly naše první týdny ve znamení zařizování. Chtěli jsme s některýma věcma pohnout už v karanténě, ale ocitli jsme se v začarovaným kruhu. Všechno jde samosebou zařídit online, ale k tomu je vždycky potřeba mít kanadský telefonní číslo. To jsme samozřejmě neměli. Po příletu bylo na letišti všechno zavřený. A tak nás čekalo kolečko SIMka, bankovní účet a číslo SIN, který tady musí každej přivandrovalec mít, hned po karanténě. Další důležitou položkou na našem seznamu bylo auto. Díky objíždění možných kandidátů na náš povoz jsme se podívali do různých částí Vancouveru. A v indický čtvrti jsme byli úspěšný: pořídili jsme auto i super koření a další dobrůtky.
Nissan Pathfinder, pohon na všechny čtyři kola, stříbrně zbarven. Seznamte se. Náš novej parťák, plnič našich výletnických přání, víkendový útočiště a v létě snad dočasnej domov na kolech. Nejdřív to vypadalo, že jsme se nechali napálit, protože se při první vyjížďce rozsvítila kontrolka motoru. Naštěstí to ale není vážná závada, tak jsme mu to odpustili.
Postupně stíháme poznávat okolí blízký i trošku vzdálenejší. Po prvním neúspěšným pokusu vyšplhat se na vyšší kopec jsme zjistili, že bez sněžnic tady ještě minimálně několik týdnů nemáme šanci objevovat paletu vrcholků, který nás obklopujou, a hned jsme si je pořídili. Chytře jsme si je před koupí nevyzkoušeli a při první vysokohorský procházce jsme museli konstatovat, že půjdou o dům dál a my vybereme jiný (asi už ne ty nejlevnější, co na netu objevíme). První měsíc v Kanadě nám ukázal spoustu nádherných míst kolem oceánu i v rozlehlých lesích a nekonečně dalších na naši návštěvu teprve čeká.
Hromadu restů máme taky v oblasti fauny. Medvědi se teprve probouzí a spousta dalších zvířat, na který jsme neskutečně zvědavý, se nám taky ještě nedostala do hledáčku. Naštěstí je tady živo i ve městě, všude je plno různých druhů ptactva a veverky bydlí snad na každým stromě. Výjimkou nejsou ani bufeťácký městský mývalové. Největší radost jsme zatím měli z roztomilých tuleňů, který plavou i odpočívaj v okolí města, a mořských dobře živených vyder, na ty jsme taky narazili ve vancouverským Stanley Parku.
Každopádně máme ještě hodně dlouhej seznam věcí, co chceme v Kanadě vidět, zažít a navštívit, a to už je víc než jedna dvanáctina našeho vyměřenýho času pryč, tak nám držte palce, ať stihneme co nejvíc položek!
