Čtyřdenní road trip po Sunshine Coast
Začátek prázdnin 2021, Den Kanady a hlavně delší než jen víkendový volno jsme se rozhodli oslavit výletem na Sunshine Coast. Pevninu, která je ale dostupná jenom trajektem. Měli jsme před sebou 4 volný dny a asi 170 kilometrů dlouhý pobřeží, který jsme se rozhodli celý projet (tam a samozřejmě zase zpátky). A bylo to to nejlepší rozhodnutí!
Jeden malej tip pro začátek: Pokud se někdy rozhodnete vydat v létě kamkoliv trajektem z Vancouveru, když je před všema prodlouženej víkend, začněte plánovat hodně dopředu! Online se totiž dá kupit asi jen 40 procent lístků na trajekty a ty další jsou dostupný stylem kdo dřív přijde, ten dřív mele. My takhle přijeli ve středu k večeru a rovnou nás otočili s tím, že se máme vrátit ráno, nejlíp už kolem šestý. To jsme taky udělali a ve čtvrtek tak strávili čekáním na trajekt pouhý čtyři hodinky.
Ceny trajektů pro dvě osoby a jedno nenadměrný auto byly následovný: za cestu z Horshoe Bay do Langdale, která trvala 40 minut jsme zaplatili 73 CAD, cesta z Earls Cove do Saltery Bay vyšla na 82 CAD a trvala minut 50. Vždycky se platí cesta pouze v jednom směru, zpáteční jízdenka je zahrnuta v ceně a lístky už nikdo nekontroluje (to platí všeobecně pro trajekty v Britské Kolumbii).
Jednotlivý dny jsme předem nerozplánovávali, jen jsme si poznamenali pár hezkých míst na mapě a řekli si, že uvidíme, co stihneme a co nikoliv. Důležitej předěl byl přejezd druhým trajektem (z Earls Cove do Saltery Bay), kterej jsme chtěli stihnout co nejdřív a pak už se jenom vracet zpátky. Tuhle cestu po vodě by si rozhodně nikdo neměl nechat ujít. Pro nás to byl (možná prozatím) nejkrásnější trajektovej zážitek v Kanadě. Projíždí se mezi ostrůvkama a prý bývají k zahlídnutí i velryby, na ty jsme teda štěstí neměli.
A co že jsme teda všechno stihli vidět?
Tady to vezmeme popořádku, jak jdou místa po sobě směrem od vylodění se v Langdale, ne podle toho, jak jsme se na nich zastavovali. Čistě pro přehlednost, ne proto, že bysme si to už po těch třech týdnech od návratu, kdy tenhle text vzniká, nepamatovali!
Soames Hill
Procházku na tenhle kopeček určitě při svý návštěvě nesmíte vynechat! My si ji nechali na úplnej závěr výletu a bylo to moc krásný rozloučení se Sunshine Coast. Kopec je přímo v městečku Gibsons a výstup na něj zabere asi půl hodinky. Čas pro kochání se je individuální, ale určitě pár desítek minut taky zabere!
Městečko Sechelt
Tohle byla naše úplně první zastávka. Protože byl čas oběda, jako první jsme zamířili do Taco Republic, kde jsme si dali perfektní burrito. Rozhodně tuhle restauraci při návštěvě nevynechte! Oběd jsme si vzali k pobřeží, oslavit tím skutečnost, že jsme konečně na Sunshine Coast. V tu chvíli moc sanšajn sice nebylo, ale i tak jsme si užili výhledy na oceán z místního mola.
Zajímavost nesouvisející s cestopisem: Byl Den Kanady, jak jsme později zjistili, dřívější název byl Den nadvlády, název asi mluví za vše. Oslavuje se útisk a nadvláda nad původníma obyvatelema území Kanady. Komunity původních obyvatel se každoročně proti slavení tohohle „svátku“ bouří. Letos byly krátce před Dnem Kanady objevený ostatky dětí původních obyvatel v blízkosti internátních škol, kam děti musely chodit na „převýchovu“. Kanaďani se k týhle hrůzný ukázce historie postavili čelem a všude jsme vídali památníčky nepráví minulosti připomínající (třeba rozvěšený oranžový oblečení kolem domů a v oknech, plyšáky u škol nebo vystříhaný oranžový srdíčka na oknech kostelů). A v Sechelt šel v poobědový době dlouhatánskej průvod lidí v oranžových tričkách kolem pobřeží. Bylo to silný, bylo to smutný a je potřeba si takový věci připomínat. Vždycky a všude.
Merry Island Lighthouse
Na ostrůvek, kde se maják nachází, se sice dostat nedá, ale z nedaleký pláže je na něj krásně vidět! Pláž není zrovna jedna z těch vybízejících ke koupačce, jsou tam dost velký kameny, ale i krásná skalka, kam se dá vylézt. My tuhle zastávku pojali docela bleskově, zrovna ani nesvítilo sluníčko, ale procházka po pláži ní s výhledem na ostrůvek nemusí být k zahození. Potkali jsme tam jenom jedny pejskaře, jinak ani živáčka.
Smuggler Cove Marine Provincial Park
Krásná procházka v tomhle parku má 3,5 kilometru. Nejdřív se jde po dřevěných lávkách zajímavým mokřadem, kde údajně žijou bobři – neviděli jsme ani jednoho, zato jsme viděli spoustu hadů vyhřívajících se na kamenech. Pak se dojde k zátoce, v níž si užívá klídek pár zakotvených loděk a pak se projde po skalách na pobřeží s výhledem na ostrůvky i širej oceán. Tam jsme viděli první medúzu výletu (a že jich napříč celým Sunshine Coast je) a taky jsme tam poprvý obdivovali zajímavý listnatý stromy, kterým se loupala kůra v několika vrstvách. Tyhle stromy obrůstají celý pobřeží a údajně (podle chytrý cedule) nerostou jinde než v Britské Kolumbii. Kolem pobřeží u Vancouveru jich taky pár roste, ale na Sunshine Coast byly v mnohem větší míře.
Francis Point Provincial Park
Další skvělá prochajda kolem pobřeží. Parkoviště je kousíček od zátoky, proto tam asi taky byla vyšší koncentrace lidí. Je to tam moc krásný, pár lidí se koupalo, i když byl v zátoce trochu zanesenej mořskej binec a voda lehounce smrděla. My koupačku vynechali a vydali jsme se projít za výhledem. Tam i zpátky je to jenom 2,5 kilometru, ale zapotili jsme se dost. Bylo horko a celou dobu se jde na sluníčku. Výhledy jsou ale nádherný.
Pender Hill
Jednoznačně nejkrásnější výhled z celýho výletu jsme si užili z kopce s názvem Pender Hill, kterej je posledním místem, co jsme navštívili na týhle straně Sunshine Coast (před přejezdem dalším trajektem). Z hlavní silnice (Sunshine Coast Highway) je to pod kopec zajížďka asi 9,5 kilometru. Od parkoviště na vyhlídku je to sice jen něco málo přes 700 metrů, zato těch výškových musí člověk nastoupat 165. A každičkej z těch metrů za to stojí! Výhled je spektakulární. Z kopce Pender koukáte na nádherný jezero, který je hned vedle zálivu. Za jezerem vidíte typický zalesněný kopce, pár domečků a mini ostrůvky. Ty jsou v obou vodách. Třešničkou bylo, že jsme tenhle výhled měli dost dlouhou dobu jen pro sebe (to jsou ty chvíle pro použití samospouště).
Garden Bay Lake
Po turistickým výkonu – výšlapu na Pender Hill – jsme se za odměnu zašli vykoupat do jednoho z jezer, kolem kterých jsme cestou jeli (byly 3, na jedno z nich jsme koukali shora). My si vybrali Garden Bay Lake z čistě pragmatických důvodů: dalo se zaparkovat hned u jezera a my měli v plánu provětrat kajak. V jezeře byla průzračná a překvapivě teplá voda, takže jsme tam strávili dost dlouhou dobu. Na kajak je jezero ideální, dá se zajet k jednomu z ostrůvků a tam si užít koupání v naprostým soukromí.
Powell River
Město Powell River nás hodně zklamalo. Na vyhlídce se chlubili tím, kolik druhů velryb a delfínů se odtud dá pozorovat a my neviděli ani jednu! Ani jednoho pidi delfínka! (Tímto veřejně přiznáváme, že dalekohled, co jsme si před pár týdny pořídili, nám byl zatím úplně k prdu.) Každopádně se z vyhlídky dá vidět historická zajímavost –10 betonových lodí, který tvoří vlnolam. Většinu z nich postavili za druhý světový války. Na mapě tohle místo najdete jako Powell River Concrete Ship Breakwater.
Je ale pravdou, že jsme městečku křivdu odpustili v okamžiku, kde jsme mohli pozorovat neskutečnej západ slunce na krásný pláží ve Willington Beach Parku.
Okeover Arm Provincial Park
Park u zátoky Okeover Arm je moc pěkný místo na kempování. My se tam v pozdějším odpoledni vydali na kajak. Když jsme se vraceli z vyjížďky, dvě velký asijský rodinky ve vodě sbíraly do kýblů ústřice, kterých je v zátoce spousta, a následně si je v kempu grilovali k večeři. Chudinky. Kromě ústřic byla zátoka plná medúz a mini medúzek, takže když jsme přepluli na druhou stranu, kde jsme se chtěli svlažit, nezdržovali jsme se ve vodě dýl, než bylo nezbytně nutný. Tohle místo je na kajakování ideální! Na druhou stranu se dá snadno přejet a soukromí je tam zaručený.
Městečko Lund
Jako místo s nejhorší atmosférou jednohlasně označujeme Lund. Přecpaný všechny parkoviště, v restauraci nám nechtěli dát kafe s sebou a poslali nás pro něj do obchodu, všichni byli nepříjemný (což je na Kanadu dost nezvyklý) a celkově tam vládla zvláštní nemilá načančanost. Aspoň že ve zmíněným obchodě byla milá obsluha, mohli jsme si konečně dát kafe i koupit něco k snídani na další den. Z Lundu jsme ale hned po kávičce dost spěchali pryč, někam do přírody.
Sarah Point
Na tohle místo jsme se hodně těšili, protože podle map vypadalo opravdu náramně, a ještě ke všemu tam začíná/končí Sunshine Coast Trail (ten je dlouhej okolo 180 kilometrů). Po něm jsme se chtěli kousek projít. K Sarah Pointu vede dle map silnice a turistická cesta, která na ní má navazovat, v tomhle úseku vede krásně kolem pobřeží přes poslední cípek Sunshine Coast s výhledama na přilehlý ostrůvky i Vancouver Island. V tomhle cípu se nachází i pár kempovacích míst, ty jednohlasně doporučujeme k přespání využít! Nám se to do harmonogramu nevešlo (dorazili jsme na místo dopoledne) a hlavně jsme s sebou neměli stan, ale probudit se na útesu s výhledem na oceán je rozhodně zážitek, kterej bysme brali všema deseti. Na Sarah Pointu se jedno takový místo právě taky buduje, už mají dokonce hotovou dosti pompézní kadiboudu.
My se prošli asi dva kilometry do jednoho z dalších kempovacích míst – Feather Cove Campground, tam jsme se vykoupali a vyrazili zpátky. Jediný lidi, který jsme cestou potkali, byli kajakáři, co se tam dostali po vodě. Čímž se dostáváme k podstatnýmu bodu. Většina návštěvníků tohohole polozapomenutýho místa se sem totiž dostane po vodě, případně pěšky. To jsme netušili, protože cesta na mapě vypadala dost nevinně. Mapy tady ale často umí klamat, a tak k Sarah Pointu vedla celkem náročná gravelka – bez čtyřkolky jste bez šance. Pokud ale máte vhodnej vůz, rozhodně si tohle místo připište na seznam a Sunshine Coast bez jeho návštěvy neopouštějte!
Kde jsme našli přespání
Přespávat jsme chtěli bez poplatků a organizace – žádný kempy ani k tomu určený místa. K tomu jsme využívali (jako obvykle) stránku/aplikaci iOverlander. Dvěma místama jsme se inspirovali, třetí jsme si vybrali sami.
První noc jsme nocovali u Haslam Lake, konkrétně u jedný z jeho „zátok“. K jezeru se dá dojet z městečka Powell River. Tohle místo jsme našli přes zmíněnou apku. Na mapě (ani na Mapy.cz) není část cesty, po který jsme tam přijeli, vůbec označená. Jede se po uzoučký lesní gravelce. Místo to bylo malebný, ale neměli jsme ho jen sami pro sebe, ještě tam s náma přespávala jedna sympatická trojice ve dvou autech (o moc víc aut než ty naše tři by se tam asi nevešlo).
Dalšího večera jsme nebyli vybavený souřadnicema, ale rozhodli jsme se jednat na vlastní pěst. Protože jsme místo hledali až po západu slunce, bylo nám celkem fuk, jak to tam bude vypadat, protože jsme se chystali jít rovnou spát. Nakonec jsme zvolili odpočívalo u hlavní silnice, opět u městečka Powell River (ale nenechte se zmást, nestrávili jsme tam celej den, to už jsme se vraceli), kontrétně kousek za ním u místa na mapách označenýho jako Myrtle Point. Odpočívadlo s výhledem na oceán byla nakonec celkem fajn volba (až na auta, co projížděly v noci kolem nás a svítily nám do ložnice – nebylo jich moc, ale zase víc, než bysme si představovali).
Závěrečný přespání ale bylo úplně nejlepší! Bylo to u Coopers Green Parku, kterej je hned u pláže, jsou tam záchody (otevřený od devíti do devíti, pak toi toiky), pitná voda, místa na sezení a gril k dispozici s výhledem na oceán. Míst, kde se smí parkovat, je celkem dost a samozřejmě jsme nebyli jediný, kdo park k přespání využil.
Slovo závěrem
Výlet na Sunshine Coast jsme si neskutečně užili! I přes počáteční peripetie s odjezdem a následný spěchání poslední den, abysme tam nezůstali trčet, jsme stihli navštívit (dle našeho skromnýho mínění) spoustu úžasných míst a nasát atmosféru tohohle koutu pobřeží, jak jen to šlo. Sunshine Cost jednoznačně stojí za návštěvu a čím víc času člověk má, tím víc toho může vidět. My bysme případnej čas využili k celodenní výšlapu na některou z hor, nebo bysme prozkoumali víc jezer dál od pobřeží. Ale i čtyřdenní roudtripová zkušenost nám ukázala, že tenhle styl cestování je pro nás to pravý!
