Snídaně byla v ceně a byla moc fajn, na výběr toho bylo spoustu, jen bohužel rostlinná nabídka v podstatě žádná (ale aspoň vajíček, sýrů a jogurtů dost). Pro hotelový hosty mají oddělenou část restaurace, kde se nachází i nově zrekonstruovanej salónek – ten je parádní (nakoukli jsme prosklenýma dveřma), jinak v restauraci není původní nábytek a ten „novej“ je proti původním krásným oranžovým křesílkům celkem nudnej. Při snídani ani při večeři na nás nezbylo místo u okna, což nás trochu zamrzelo (u snídaně míň, protože pršelo a stejně nic nebylo vidět).
Večeře v ceně není, ale zašli jsme na ní taky do hotelový restaurace. Nikde jsme předem nedohledali jídelní lístek, takže pro nás bylo překvapením, že ze 4 jídel v nabídce bylo jedno bezmasý a byl to salát. Protože jsme salát nechtěli, tak nám číšník vyjednal něco jinýho – kuchař nabídnul jenom smažák – takže nezbývalo než na něj kývnout. Ale byl moc dobrej (sice asi nejdražší smažák v životě, ale to se dalo čekat). Ceny jídel a pítí ale nebyly nijak hororový, vysokohorská přirážka by mohla být mnohem, mnohem horší.
Odpoledne jsme vyzkoušeli i místní bistro – dobrý kafe, sváča i pivo. Jen k venkovnímu stánku jsme nezavítali. Odpoledne byla nahoře spousta lidí, k večeru se začalo vylidňovat. Někteří si ještě počkali na západ slunce, po něm ale už nahoře skoro nikdo nezůstal. A ráno po dešti bylo nahoře úplně prázdno!
Co se týče dopravy na vrchol, mohli jsme jakožto hotelový hosti zaparkovat zadarmo nahoře, drželi nám tam místo. Přijet jsme mohli na 15. hodinu, opustit pokoj jsme museli do půl 11. Parkovat by nás tam ale prý nechali déle. To jsme nakonec nezkoušeli, protože se schylovalo k další pršce a moje noha stejně nebyla na procházky úplně ready.
Noc na Ještědu byl každopádně parádní zážitek, kterej si moc rádi někdy zopakujeme (třeba až bude sníh, ať to máme komplet). Tahle geniální stavba má úžasnou atmosféru a jsme rádi, že jsme mohli (na skoro celej) den být její součástí.