Toulky kolem střediska Tauplitz a kopec Deneck
Na začátku října 2019 jsme s přáteli vyrazili do apartmánu u lyžařskýho střediska Tauplitz, kterej nám doporučili rodiče. Apartmán vlastní jejich známý, cena byla fér (ve 4 lidech jsme se vešli do 300 Kč/osoba/noc), v budově byl bazén a sauna a v okolí krásná příroda rakouských Alp (konkrétně Mrtvých hor – Totes Gebirge). Rozhodně jsme tam nebyli naposledy. Ubytování jsme si objednali přes rezervaci na jejich stránkách.
Bohužel první říjnovej víkend nepřinesl úplně ideální podmínky pro šplhání se po kopcích. Jedinej úplnej den, kterej jsme měli – byli jsme tam od pátka odpoledne do neděle dopoledne – strašně pršelo. Po příjezdu ale bylo krásně, těšili jsme se, jak si na terase s krásným výhledem na Grimming, horu, která původně byla naším sobotním cílem, dáme pivo a protáhneme nohy po cestě. O to překvapenější jsme byli, když jsme odhrnuli závěsy a na terase místo posezení byla plachta a dělníci s lahváčema v jedný a cigárem v ruce druhý. Naštěstí už měli po šichtě, a tak, když dopili, odešli a my mohli zaujmout jejich místo. Sezení na zemi nic moc, ale sluníčko a výhled to celkem vyrovnávaly.
Po pivu jsme vyrazili na procházku k nedalekýmu vodopádu. V okolí jsou značený turistický a běžecký cesty, po kterých jsme k vodopádu snadno došli. Cestou se naskýtaly krásný výhledy na okolní hory, koně, kravičky i nějaký to kvítko. Zrovna nebylo žádný sucho, takže vodopád vypadal dost impozantně. Už cestou se nám začalo zatahovat a na posledním úseku zpáteční cesty nám začalo i mírně pršet.
Na túru za každou cenu
Pršelo celou noc. A ani ráno nebylo líp. Vystoupat do 2 351 m. n. m. na Grimming, toho času schovanej v mlze, nepřipadalo v úvahu. A tak jsme počali gůglit počasí a jiný hezký vrcholky v okolí. A našli jsme Deneck! Vrcholek asi 40 kilometrů vzdálenej, s místní mnohem optimističtější předpovědí. Deneck má neméně pěknou nadmořskou výšku – 2 433 metrů – a nakonec to byl asi nejlepší plán, co jsme si mohli vymyslet.
Už cesta pod kopec byla skvělá. Nádherný výhledy na alpský velikány, malebný domečky a pasoucí se krávy. V jednom úseku se dokonce nepásly u silnice, ale postávaly přímo na cestě. Ani přijíždějící auto je nijak nevykolejilo, a to ani když zatroubilo. Nakonec jsme mezi nima museli obezřetně prokličkovat. Cestou se počasí celkem vybralo, pod kopcem nepršelo, a i když bylo zataženo, počasí vypadalo dost nadějně, takže jsme bez okolků vyrazili nahoru.
Od počátku – výchozím bodem bylo parkoviště u zastávky s názvem St. Nikolai i. Sölktal Kaltenbachkehre – jsme si užívali výhledy na krásnou krajinu, hory, lesy, potůčky a převalující se mlhu. Po chvíli jsme došli k prvnímu a největšímu ze tří jezer, který cestou k vrcholu jsou, Unterer Kaltenbachsee. Jezero je krásný a doprovázející mlha jeho kouzlo jenom podtrhovala. Z horskýho potůčku nad jezerem jsme doplnili vodu a pokračovali jsme dál.
Prostřední jezero (Mittlerer Kaltenbachsee) jsme zastihli v úplný mlze a nad ním se už objevil první poprašek. U nejmenšího jezera (Oberer Kaltenbachsee) bylo sněhu ještě víc a nad ním nás čekalo pěkný stoupání. Při něm jsme ale viděli stádo prchajících kamzíků, takže jsme ani moc na ten krpál nenadávali.
Potom už nás čekalo zdolání prvního vrcholku – Schafspitze (2 310 m. n. m.) a po zdolání další strmý cesty jsme se ocitli v našem cíli – u vrcholovýho kříže hory Deneck. Když jsme vylezli nahoru, zrovna svítilo sluníčko a mohli jsme si tak užít parádní výhled, to se asi za 3 minuty změnilo a všechno zahalila mlha. Nemělo smysl se zdržovat, vyrazili jsme zase dolů najít útočiště před větrem, abysme se mohli nasvačit.
Dolů jsme se vraceli stejnou cestou, jen Schafspitze jsme tentokrát obešli po neznačený cestě, načež jsme se pod ním napojili zpátky na značenou stezku. Díky pohybující se mlze byla ale cesta dolů stejně zajímavá, protože jsme si při cestě nahoru některý úseky neměli příležitost prohlídnout. Kousek před parkovištěm nám začalo pršet. Ideálně načasováno. A protože jsme oproti původnímu plánu měli o dost lehčí trek (místo původních skoro 1400 metrů jsme nakonec nastoupali a sestoupali jenom 800 metrů), měli jsme čas si užít bazénu a sauny na našem ubytování.
V neděli ráno jsme se sbalili, poklidili a vyrazili k domovu. Měli jsme ještě čas, a tak jsme se zastavili u zříceniny hradu Wolkenstein, který jsme si všimli cestou tam. Od parkoviště je to asi jen 1,5 kilometru, vstup se neplatí a jsou odtud krásný výhledy do okolí.
