Silvestr v horách aneb zimní návštěva Hochleckenhausu a okolních vrcholků
Příchod roku 2020 jsme se rozhodli oslavit (pro nás) netradičně. V horách, bez petard, bez lidí a bez alkoholu. Pořídili jsme si sněžnice a rozhodli jsme se vyrazit si je vyzkoušet do Alp (v ČR tou dobou ani nebylo na čem zkoušet). Pro přespání jsme zvolili winterraum Hochleckenhaus, chatička je otevřená, není třeba půjčovat si klíč. Naším výchozím bodem bylo parkoviště u kostela v obci Steinbach am Attersee.
Z parkoviště jsme vyrazili 30. prosince kolem půl 11 dopoledne. Čekalo nás 7 kilometrů a něco přes 1 100 výškových metrů. Už po cestě jsme si trošku zoufali, že vezeme sněžnice zbytečně, protože nikde nebyl sníh. A jinak tomu nebylo ani v našem výchozím bodě. Ani v prvních kilometrech cesty. Po dosažení určitý výšky se ale naše obavy zdály fakt úsměvný.
Sněžnice jsme brzy obuli, návleky na nohy oblékli a hůlky do rukou vzali. Ze začátku jsme měli za zády parádní výhledy na jezero a zahlídli jsme i stádo kamzíků. Byl krásnej slunečnej den, ale nám většinu cesty stínily hory. Když stínit přestaly, nebe zaplavily mraky. Na vrcholek jsme přicházeli s nádherným západem slunce, kterej prosvicoval skulinou mezi mrakama a vrcholkama hor. Za celou cestu jsme nepotkali skoro žádný lidi, z čehož jsme měli nemalou radost.
U winterraumu byl jen jeden pár, kterej po chvilce šupajdil dolů. Chatička byla parádní, byly v ní kamínka, velkej stůl, dost míst k ležení i pivo a rádler ke koupi. Začali jsme si vesele dělat kafe a užívat si, že ji máme jen pro sebe. To se ale brzy změnilo. Už za tmy se přihrnula trojice chlapů a začala vybalovat hory jídla a pití. Díky nim jsme zjistili, že nahoru vede druhá cesta z opačný strany, která je kratší a o dost oblíbenější. To nám trošku vzalo vítr z plachet.
Naši spolunocležníci sem přišli na předsilvestrovskou ožíračku. Chlastali a řvali asi tak do 3 do rána. Tím pádem jsme my asi do 3 do rána nespali. Špunty do uší jsme si samozřejmě zapomněli doma. Ale nemělo být líp. V 7 ráno se rozrazily dveře a do chatky naběhla skupina lidí dát si silvestrovskou snídani. Vůbec je netrápilo, že tam někdo spí, a rovnou se začali hlasitě bavit a mlátit vším, co vzali do ruky. Tudíž byl čas vstávat.
Pochopili jsme, že není chytrý vybírat si nezamčený winterraumy a naopak je dost podstatný si zjistit, jak snadno jsou přístupný ze všech stran! Čekala nás ještě jedna noc na stejným místě, na druhej den jsme měli naplánovanej jen okruh po vrcholcích kolem Hochleckenhausu.
Byl další krásnej slunečnej den. Díky těm řvounům jsme stihli i zbytek východu slunce a s nadšením jsme vyrazili na silvestrovskou procházku. Čekala nás taková alpská křížová cesta – šli jsme přes 4 vrcholky: Jagerköpfl (1667 m), Mathias Kogl (1668 m), Brunnkogel (1708 m) a Hochleckenkogel (1691 m). Sice krásně svítilo sluníčko, ale taky pěkně fučel vítr, takže jsme se u vrcholových křížů moc nezdržovali.
Sněžnice se nám parádně osvědčily, krásně se nám v nich ťapalo. Většinou jsme šli po neprošlapaným terénu, občas byla vidět lehká stopa po někom, kdo prošel nedlouho před náma. Než jsme obešli všechny 4 vrcholky, potkali jsme asi tři lidi, jinak byla cesta jen naše. Problém nastal až ve druhý půlce výpravy, kdy jsme měli hodně klesat právě k tý oblíbený cestě. Samozřejmě nebylo nic vyšlapaný, spousta navátýho sněhu a pěkně strmej sešup dolů (sešli jsme na 1350 m). Sestup nám (hlavně díky mojí „chladný hlavě“) trval fakt dlouho. Pak nás čekal zase pořádnej kopec nahoru. Touhle trasou nahoru chodila fakt spousta lidí. Většina z nich na nikoho nebrala ohledy, nebyla schopná pustit protijdoucí ani poděkovat, když někdo pustil je. Cesta byla pěkně vyšlapaná, jak po ní celej den proudily davy, takže jsme s velkou parádou zuli sněžnice.
K chatě jsme se vrátili brzy, už kolem 3. hodiny odpolední, což byl idelání čas, protože kolem 4. už začínalo zapadat slunce. Chata byla stále v obležení, takže jsme si dali pití venku a čekali na západ a až všichni odejdou. Bohužel se opět přihnaly mraky, takže ze západu toho moc nebylo. Většina lidí odešla rozumně a uvnitř zůstali jen fajn klidný lidi, takže jsme si uvařili véču a v klidu relaxovali. Ani na silvestrovskou noc jsme neměli chatičku jen pro sebe, ale aspoň tam s náma byla milejší společnost – paní, která sem chodí oslavit příchod nových roků pravidelně, a jeden mladej cestovatel. Oni se rozhodli vydržet do půlnoci, my byli po předchozí noci dost vyřízený, takže jsme zalehli dlouho před ní.
Díky brzkýmu zalehnutí jsme i brzy vstali a užili si první svítání roku 2020 s kafem z plecháčku a výhledem na vrcholky Alp. Pak už byl čas se sbalit s vydat se na cestu dolů zpět k autu. Cesta dolů byla svižná, užívali jsme si výhledy, znovu jsme viděli kamzíky, tentokrát se vyhřívali na sluníčku na skále, což byla parádní podívaná. K autu jsme dorazili kolem poledne. A po dvou dnech v horách jsme byli moc rádi za otevřený a čistý záchody, kterýma bylo parkoviště vybavený!
Sice nám z prvotního plánu, jak si silvestr chceme užít, vyšlo vlastně jenom to, že budeme v horách (dokonce ani ohňostrojům jsme se nevyhnuli – byly vidět z měst a vesnic obklopujících hory), ale úplně to stačilo! Bylo to krásný a nebránili bysme se tomu, kdyby se z takovýhle oslavy příchodu novýho roku stala tradice. Příště akorát budeme pečlivěji vybírat a důkladněji plánovat, kde složíme hlavu.
