Rakouskoalpskej Traunstein
O Velikonocích 2019 jsme se vypravili do Rakouska vyzkoušet jednoduchou ferratu na kopci Traunstein. V pátek večer jsme dorazili do našeho výchozího bodu – na parkoviště za městečkem Gmunden u jezera Traunsee.
Místo to bylo krásný, nad náma se tyčil náš zítřejší cíl a na parkovišti jsme byli téměř sami. Spát jsme šli brzy a pro přenocování před náročným dnem jsme se rozhodli najít vhodný místo v blízkým lesíku, kde jsme chtěli otestovat nový hamaky. Zmiňovanej lesík (spíš pár stromků v kopci nad silnicí a parkovištěm) nám byl skvělým útočištěm, při usínání nám do obličeje svítil dokonale kulatej měsíc a po probuzení se mezi stromy rýsoval východ slunce nad jezerem. Přespat by se ale dalo i na parkovišti v autě nebo na břehu jezera. Na parkovišti byly i odemčený čistý záchody, takže veškerej komfort zajištěn.
V sobotu jsme vstávali časně, sbalili jsme hamaky a vyrazili vstříc vrcholku hory Traunstein (1691 m.n.m). Převýšení, který jsme měli ten den zdolat nahoru a následně i dolů bylo bezmála 1300 metrů. Po krátký procházce do lehkýho kopce, kdy jsme prošli tunelem ve skále, jsme přišli k nástupu na ferratu. A tam začalo pořádný stoupání. Žebříky a lana nebyly po celý cestě, střídaly je úseky, kde jsme chodili bez zajištění. Jištěný úseky většinou nebyly moc dlouhý a spousta lidí trasu chodila úplně bez jištění (pro mě úplně nepředstavitelná hrůza). Po celý cestě se nám otvíral nádhernej výhled na jezero a okolní alpský vrcholky. Jak bylo řečeno, vyrazili jsme o svátcích, tudíž jsme na kopci nebyli zdaleka jediný turisti a rozhodně ne jediný Češi. Na poslední krásný vyhlíce před vrcholem jsme se občerstvili pivem a rádlerem. Ač byl ještě kiosek zavřenej, uvnitř chatky bylo pitivo k dispozici a peníze se jednoduše vhodily do kasičky.
Po pivní pauze následovalo poslední stoupání. Na tomhle úseku se ještě držel sníh (byl předposlední víkend v dubnu) a spojení sílícího jarního sluníčka a bělostných závějí představovalo pěknej nápor pro oči – obzvlášť pro jedince, co si zapomněli sluneční brýle. Občas jsme se taky v neudusaných úsecích propadali a na opačných extrémech to zase pěkně klouzalo.
Dost jsme podcenili nečekaně teplý počasí (asi poprvý ten rok bylo tak krásně – první spálení zajištěno) a vzali si na cestu málo vody. Zároveň jsme po cestě nepotkali ani jeden potůček nebo studánku, takže jediný možný doplnění byl vrcholovej sníh, toho jsme ale do lahve vzali málo, a tak voda stejně nevydržela. Druhá půlka cesty dolů byla proto vážně pekelná.
Pokud si chcete stejně jako já ferratování vyzkoušet poprvý, je Traunstein ideální! Když si vezmete dostatek vody (nebo vyrazíte v dobu, kdy bude otevřený zázemí nahoře), máte parádní výlet zaručen.
Protože byly Velikonoce, tudíž volno až do pondělí, nespěchali jsme domů a původní nedělní výšlap jsme odpískali (nohybol), rozhodli jsme se zajet ještě podívat k nedalekýmu jezeru Wolfgangsee. Zaparkovali jsme ve vesnici Forsthub, parkování bylo zadarmo (v městečku Strobl, kam jsme dojeli nejdřív bylo dost drahý) a vyrazili si na poklidnou procházku kolem jezera. Do Stroblu to byly 4 kilometry po rovince – pro naše nohy ideál. Šli jsme po hezky upravený cestě, často byly kochací lavičky a kolem jezdili hlavně důchodci na elektroklech. Vydrželo ukázkový počasí, a tak jsme si troufli lehce okoupat v jezeře nožky.
Po jezeře jezdí i parníky, takže na výlet s dětma (případně pohybu nefandícíma jedincema) je to určitě vhodný místo!
