Po pivní pauze následovalo poslední stoupání. Na tomhle úseku se ještě držel sníh (byl předposlední víkend v dubnu) a spojení sílícího jarního sluníčka a bělostných závějí představovalo pěknej nápor pro oči – obzvlášť pro jedince, co si zapomněli sluneční brýle. Občas jsme se taky v neudusaných úsecích propadali a na opačných extrémech to zase pěkně klouzalo.
Dost jsme podcenili nečekaně teplý počasí (asi poprvý ten rok bylo tak krásně – první spálení zajištěno) a vzali si na cestu málo vody. Zároveň jsme po cestě nepotkali ani jeden potůček nebo studánku, takže jediný možný doplnění byl vrcholovej sníh, toho jsme ale do lahve vzali málo, a tak voda stejně nevydržela. Druhá půlka cesty dolů byla proto vážně pekelná.
Pokud si chcete stejně jako já ferratování vyzkoušet poprvý, je Traunstein ideální! Když si vezmete dostatek vody (nebo vyrazíte v dobu, kdy bude otevřený zázemí nahoře), máte parádní výlet zaručen.
Protože byly Velikonoce, tudíž volno až do pondělí, nespěchali jsme domů a původní nedělní výšlap jsme odpískali (nohybol), rozhodli jsme se zajet ještě podívat k nedalekýmu jezeru Wolfgangsee. Zaparkovali jsme ve vesnici Forsthub, parkování bylo zadarmo (v městečku Strobl, kam jsme dojeli nejdřív bylo dost drahý) a vyrazili si na poklidnou procházku kolem jezera. Do Stroblu to byly 4 kilometry po rovince – pro naše nohy ideál. Šli jsme po hezky upravený cestě, často byly kochací lavičky a kolem jezdili hlavně důchodci na elektroklech. Vydrželo ukázkový počasí, a tak jsme si troufli lehce okoupat v jezeře nožky.
Po jezeře jezdí i parníky, takže na výlet s dětma (případně pohybu nefandícíma jedincema) je to určitě vhodný místo!