Třístoličník a Ostrý aneb ne vždy pro nás Šumava připraví snový počasí
V jeden článek tady spojíme dva výšlapy, který jsme podnikli ve dvou zimách na různý šumavský kopce. U obou platí, že se tam brzy znovu chystáme – někdy až bude hezky. Ani u jednoho nám to ještě nevyšlo.
Třístoličník
Jako první se přihodila cesta na horu Třístoličník (1302 m) na úplným začátku března 2019. Půjčili jsme si u našich psa, v tý době ještě štěněcího, a vyrazili na cestu. Cesta to nebyla moc veselá, protože skoro celou dobu lilo. Když jsme se blížili k cíli – parkovišti u Nového Údolí, odkud nás čekalo 7 kilometrů do kopce – naštěstí pršet přestalo.
Vyšli jsme po červený značce a hned jsme překročili hranice. Vrcholek hory leží na německý straně Šumavy. Byl by to parádní výšlap, kdybysme se celou cestu nebořili do sněhu, nefoukal hnusnej vítr, anebo jsme měli třeba sněžnice. Asi tak za půlkou cesty jsme potkali dva běžkaře, hodně velký sportovce, který přespávali nahoře. Říkali nám, že nahoru těžko jen tak v pohorkách dojdeme – to nás teda podcenili, protože tenhle úsek proti tomu, co jsme měli za sebou, byl dost pohodovej. Když jsme stanuli na vrcholku, bylo vidět asi taky metr před sebe a fučel vítr. Po chvíli začalo i sněžit. Moc jsme se nahoře nezdržovali a šupajdili jsme hezky rychle dolů.
Naštěstí jsme nemuseli jít stejnou cestou, na vrcholek vede několik tras, a tak jsme se dolů vydali taky po červený kolem vrcholku Hochstein (1333 m). Chvílema jsme se napojovali na cyklostezky, což bylo za danýho počasí dost příjemný, a hlavně čím jsme došli níž, tím bylo hezčí počasí. Když jsme došli do městečka Haidmühle, byli jsme už úplně mimo mlhu. Zastavili jsme se tam u zajímavý kapličky Marienkapelle na okraji města a pak už jsme se pádili ohřát a usušit do auta. Pejsek samozřejmě výšlap zvládal líp než já, vesele kolem celou dobu poskakoval, běhal a užíval si sněhu, ale jen co jsme sedli do auta, tak usnul a celou cestu jsme o něm vůbec nevěděli.
Výšky vrcholků jsou uváděny podle Mapy.cz, zjistila jsem, že se tyhle informace napříč internetem celkem různí.
Předchozí
Další
Ostrý
Při výletu na Ostrý jsme se naopak těšili, že si užijeme sněhu, kterej zatím v nížinách nikde nebyl. Vyrazili jsme tam na Vánoce 2019 (konkrétně 23. prosince). Celý svátky bylo dost hezký slunečný počasí, my ale vychytali snad jedinej den, kdy bylo pod mrakem a pršelo. Každopádně to bylo fajn předvánoční vyvětrání, jen ty výhledy trochu chyběly.
Pršelo nám slaboučce, ale celkem vytrvale. Déšť s nastoupanýma metrama ustával, zato ho nahrazovala mlha. Když jsme se přiblížili tisícovce metrů nad mořem, objevil se první poprašek. Já alespoň otestovala mojí retro bundičku ze sekáče, jejíž Gore-Texová membrána prefektně slouží i po mnoha letech (o tom, že mám už několik let ve skříni takovej skvost jsem vůbec nevěděla, zjistila jsem to až tenhle památnej den, kdy jsme si všimli, jak se na bundě drží děšťový kapky).
Na Ostrý jsme se vydali z vesnice Hamry, kde jsme nechali na parkovišti auto. Nahoru jsme šli po modrý a dolů po červený. Z úplnýho vrcholku jsme se museli kousek vrátit stejnou cestou. Celej okruh byl dlouhej 16 kilometrů a celý je to moc hezká trasa. S vrcholkovým výhledem to musí být úplně dokonalej výlet!
Nám Šumava místo výhledů přichystala opět jen mlhu a vítr. Vylezli jsme po kluzkých kamenech k vrcholovýmu kříži a zase hezky dolů pod kopec, kde to nefouká. Červená značka nás vedla parádním lesem, kterej vypadal úplně jako Zapovězenej! Hodně asi udělala všudypřítomná mlha, ale stromy porostlý mechem, lišejníky a houby by tam byly i bez ní.
Už se moc těšíme, až tyhle dva vrcholky pokoříme příště a už teď je jasný, že díky tý první společný návštěvě si lepšího počasí budeme mnohonásobně víc vážit!
Předchozí
Další
