Pískovcový krásy v CHKO Broumovsko
Víkend prodlouženej o Den osvobození jsme se rozhodli strávit touláním se po Aršpašsko-teplických skalách a jejich okolí, prvním spaním venku roku 2020 a snídáním, obědváním i večeřením v trávě. Protože je to do Broumovska z Plzně pěkná štreka, měli jsme v plánu jeden celodenní a dva půldenní výlety.
Den jedna - Ostaš
V pátek ráno jsme teda naložili auto a vyrazili vstříc pískovcovýmu dobrodružství. O několik hodin později jsme stanuli na přeplněným parkovišti v Ostaši (lépe řečeno kousek od něho, protože na parkoviště jsme se už nevešli). Rovnou jsme vyrazili na 10kilometrovou procházku s brzkou pauzou na pozdní oběd. Nejdřív jsme udělali okruh kolem vrcholku Ostaš – ten i jeho skalní labyrint jsme si nechali až na závěr.
Z parkoviště jsme se vydali po modrý směrem k České Metuji, ale kousek před vlakovou zastávkou jsme odbočili na neobarvičkovanou cestu, abysme se napojili na červenou vracející se zpátky. Už tady jsme potkávali spoustu balvanů a po nich různě rostoucí stromy, jarní lesní kvítky, potůčky i remízky. Kousek před koncem červený trasy jsme se mrkli (po kratičký zelený) na skalní útvar Kočičí hrad, kde byl krásnej výhled do okolí. Pak už jsme se vrátili do osady Ostaš a odtud se vydali po (jiný) modrý k okruhu vedoucímu na vrcholek Ostaš, kterej se pyšní nadmořskou výškou 700 metrů.
Až tady se ukázali všichni lidi z plnýho parkoviště, jinak jsme cestu měli většinu času jen pro sebe. Ve skalách bylo taky dost lezců. Okruh je plnej odboček a zákoutí – jedná se o skalní bludiště (jak je vytesáno do kamene). Naskýtají se výhledy na různě nazvaný pískovcový skaliska a nechybí ani dostatek vyhlídek na okolní krajinu. K některým vyhlídkám se nesmělo, protože tam zrovna hnízdil sokol skalní. Na úplným vrcholku jsme si užili parádní výhled na okolní lesy, skalní útvary v nich, pole, vesnice i kopečky v dáli. Balvany byly porostlý mechem, často na nich rostl i vřes a všude v okolí se zelenalo borůvčí, kde už byly k nalezení první mini nezralý borůvky.
Po dostatečným pokochání se (a návratu na parkoviště) nás čekal přejezd do Adršpachu, v jehož okolí jsme se rozhodli přenocovat. Věděli jsme, že je v Adršpachu několik parkovišť. Co jsme ale nevěděli, bylo, že parkování na nich je dost drahý. Dorazili jsme tam celkem brzy (před 18. hodinou) a parkoviště byly ještě dost plný. To s největší cedulí taky hlásalo, že denní parkování stojí 150 Kč/den a noční (od 19:00) je za 100 Kč/hodina. Parkoviště vedle tohohle předraženýho mělo cenu nastavenou na 80 Kč (do 21:00), o noci nic nepsali a stejně bylo plný.
My chtěli nocovat na Křížovém vrchu u Adršpachu a našli jsme, že k němu vede ještě druhá cesta od vesničky Zdoňov, tak jsme zkusili štěstí a vyšlo to. Zaparkovali jsme jako páni u silnice, ze který odbočovala žlutá značka. Čekalo nás ještě 1,5 kilometru do kopce na naše nocoviště. Cesta na Křížový vrch byla moc hezká – mezi loukama, s výhledem na krásnej les, ve kterým vykukovaly skalky, k nimž jsme mířili. Před vstupem do lesa jsme minuli pěknou Kapli sv. Jana Nepomuckého (od ní se dá dojít ke zřícenině kostela ukrytý v lese, ale nechtělo se nám tam s věcma vláčet). Pod lesem jsme míjeli soustavu menhirů – byly vtipně ohraničený ohradníkama pro kravičky, který se na louce zrovna nepásly.
Křížová cesta vedoucí na Křížový vrch nebyla jen tak obyčejná, byla vytesaná do skal. V jednom místě byl i dost velkej obrys Ježíše a nahoře byly pověšený svatý obrázky – to už bylo zbytečně moc. Předtím jsme si ale museli vyšlapat pěkných pár schodů – to byl ale jenom trénink na další dny! Nahoře byl skvělej výhled, kterej za všechny schody rozhodně stál. Bylo vidět na Adršpach, Zdoňov, lesy pod náma, louky mezi nima, v dálce se pasoucí krávy a v ještě větší dálce na Sněžku a kopce kolem ní, na nichž se ještě držel sníh, a taky na polský větrný elektrárny. Výhled je na západ, takže když se vydaří počasí, můžete odtud vidět epesní západ slunce. To ale nebyl náš případ, sice bylo celej den hezky, sluníčko ale bylo k večeru schovaný v oparu. I přesto jsme si výhledy moc užívali, sice se na vyhlídce pár turistů vystřídalo, ale po západu slunce jsme osiřeli a mohli si přímo tam na placatých kamenech rozložit ležení.
Den dva – Adršpašsko-teplické skály
Lepší místo na první spaní venku tohohle roku jsme si vybrat nemohli! Při usínání nám nad hlavou houkala sova a po probuzení jsme jako první viděli větve borovic nad náma (a hned potom samozřejmě ten skvělej výhled, na kterej nám svítilo ranní sluníčko). Ač výhled na východ zakrývaly stromy a skály, když jsem se v 5 ráno vzbudila, nad Zdoňovem byla úžasná podívaná. Červánky od vycházejícího slunce dosahovaly až sem a nad celou vesnicí seděla mlha.
Po probuzení číslo dvě (asi o dvě a půl hodiny později) jsme si udělali snídani a šupajdili jsme zpátky k autu. Zajeli jsme zpět do Adršpachu, tam už bylo zase spousta lidí, ale místo na levnějším parkovišti jsme ještě stihli. Taky jsme si tam dali kafe, došli na záchod a vyrazili na tu největší atrakci tohohle kraje. Jak bylo zmíněno, parkování vyšlo na 80 korun, vstup do skal stál 120 korun. Když se rozptýlili lidi, kterých bylo u vstupu a kolem jezírka (Pískovny) na začátku trasy dost, nebylo to turisticky tak hrozný, jak jsme se báli. Samozřejmě jsme potkávali spoustu bezohledných lidí, který nás nikdy na cestičkách a schodech nepustili ani nezvládli poděkovat, když byli puštěni, ale to už je taková klasika takhle profláklých míst.
Celej komplex Adšpašských i Teplických skal je opravdu krásnej. Připravte se na hromadu schodů nahoru i dolů, který budete pořád dokola vystupovat a sestupovat, na dřevěný chodníčky v mokřadech, úzký uličky, rozličný druhy obrovských pískovcových skal, vodopád, dvě jezírka a spoustu dalšího. Každou chvíli taky narazíte na pěknou vyhlídku, ať už na nějakýho zajímavýho skalního velikána, nebo do daleký krajiny.
My obešli Adršpašský skály, kde vévodí zelená turistická značka a vydali jsme se po žlutý směrem k těm Teplickým. Tam jsme se napojili na modrou. Jedna strana okruhu byla zrovna neprůchozí, protože tam taky hnízdili sokoli. V Teplických skalách určitě nevynechte návštěvu zříceniny hradu Střmen. Z hradu už sice nezbylo vůbec nic a k místu, kde stával vede 300 schodů, ale výhledy jsou odtud nádherný!
Na konci (začátku od Teplic) jsme opět využili veřejný záchody a vydali jsme se po červený zpátky do Adršpachu. Tahle část cesty už byla zajímavá méně. Vedla většinou po asfaltce kolem říčky z jedný a lesíku z druhý strany. Nejlepší bylo osvěžení v Bučnickém pramínku, kde byla úplně ledová voda. Po návratu jsme si chtěli dát v občerstvení ještě jedno kafe, protože jsme okruh stihli obejít celkem rychle. Našlapali jsme asi 17 kilometrů, ale od nápadu nás odradily šílený fronty, takže jsme rovnou vyrazili dále – hledat, kde přespíme tentokrát.
Už přes den jsme si plánovali, že tentokrát bysme klidně oželeli suprovej výhled a vybrali si nějaký místečko na louce blízko lesa a blízko auta (jen s obyčejnějším výhledem), nahoře na vyhlídce v noci totiž chvíli dost foukal vítr. A ono se nám to podařilo na výbornou! Výhled bych nakonec označila za moc povedenej, ležení jsme vybalili hned vedle auta na louce plný pampelišek a les byl hned za námi. Místo jsme nalezli hned pod parkovištěm, který mělo být výchozím bodem výšlapu dalšího dne.
K večeru se začaly honit mraky, a tak ani podruhý ze západu nic nebylo (stejně by byl schovanej za stromama), takže blízkost auta byla zásadní. Bohužel jen u mraků nezůstalo a chvíli po vybalení spacáků začalo kapat, vše jsme v rychlosti naházeli do auta a ono hned přestalo. Když jsme to znovu vybalili, začalo znovu, takže opět všechno schovat. To už ale sprchlo víc, nicméně za chvíli přestalo. Rozhodli jsme se, že si chvíli schrupneme v autě, než uschne tráva. Naše auto není na spaní úplně ideální (třídveřák plnej věcí), tudíž jsme se těšili, až si lehneme zase ven. To jsme kolem 11 večerní udělali, aby nás v půl 2 vyhnal další déšť. Pak už jsme přečkali až do rána v autě a probudili jsme se do celkem pěkný neděle.
Den tři – Hvězda a okolí
Po snídani jsme přejeli na parkoviště Hvězda (kousíček nad louku, kde jsme nocovali) – nad vesnicí Hlavňov – a odtud se vydali na dvojokruh do okolí – jeden okruh na jednu stranu od parkoviště, druhej na opačnou stranu. Jednalo se o dopolední 10 kilometrů dlouhou trasu, během který jsme se naobědvali a kolem jedný odpoledne jsme vyrazili na cestu k domovu.
Nejdřív jsme si prohlídli krásnou kapli Panny Marie Sněžné, která má půdorys ve tvaru hvězdy (odtud logicky název parkoviště i turistický chaty nad kaplí). Pak jsme se vydali po červevený trase nesoucí několik názvů: Hřebenovka, Jiráskova cesta a Svatojakubská cesta. Ta nás dovedla ke skalám, kde hlavním z cílů byla vyhlídka Supí hnízdo. I tady nás čekala spousta pískovcových skal a střídačka klesání se stoupáním. Vyhlídka nás trošku zklamala, ale asi jsme měli z předešlých dní laťku moc nahoře. Kolem bylo pár pojmenovaných skalních útvarů, z nichž nejvěrohodnější byla Kočka (třeba Želvu ani Mušli jsme nezvládli identifikovat).
Z Hřebenovky jsme se později odpojili na žlutou a z tý potom na další červenou, která nás dovedla kolem Kovářovy rokle zpátky k parkovišti. My se nezastavovali a za chatou dále pokračovali po modrý přes kameny a celkově zajímavej terén. Tohle byl moc hezkej úsek cesty. Hopkali jsme po kamenech a prolézali mezi nima. Na jedný krásný nepojmenovaný vyhlídce jsme poobědvali a po dalším kousku cesty jsme se zanořili do lesa. Na Strážné hoře jsme se odpojili na žlutou, po který jsme jenom přešli kousíček na zelenou a ta nás zavedla zpátky na parkovište. Zelená se část cesty kryla s cyklostezkou, tím pádem jsme šli po asfaltce a ani po odpojení z ní už nebyla cesta nijak moc zajímavá. Nicméně ani na posledním úseku jsme nebyli ochuzený o pěknou stoupačku.
Pak už nezbývalo než se nalodit, přezout boty do vyvětranějších a vyrazit k domovu. Víkend jsme si moc užili, Broumovsko je krásný a skalní města jsou dost jedinečnej přírodní úkaz. Tři dny na prozkoumání tohohle koutu Česka nám přišly adekvátní a úplně dostačující. Určitě bysme ale měli i dál co objevovat, ostatně jako všude.
