Podzimní výlet do Sedmihoří
Byla neděle, byl listopad a v nižších polohách (tudíž i v Plzni) byla nekonečná mlha. My se proto rozhodli vyrazit o něco výš a podívat se na ni z výšky. Nemuseli jsme se šplhat do velkých kopců, úplně nám k tomu postačily kopečky v přírodním parku Sedmihoří.
Sedmihoří se nachází v Plzeňském kraji, nedaleko Horšovského Týna. Z Plzně se do týhle oázy dostanete ani ne za hodinku a stojí to za to! Jak už název napovídá, přírodní park se skládá ze sedmi hor (spíš vršků). Svou výškou dosahujou od 589 do 619 metrů. Těchhle 7 kopců tvoří jakejsi půlkruh, uprostřed kterýho jsou jenom lesy. Sice se nedá projít celej hřeben, ale pár vrcholků se v jedný procházce dá zdolat snadno. Náš okruh byl 13 kilometrů dlouhej.
Sedmihoří je moc krásný, je zalesněný a v lesích je rozeseta spousta žulových balvanů různých velikostí i tvarů. Potkáte taky pár hezkých rybníků a rybníčků, vyhlídek a výhledů a co je nejlepší – všechno to budete mít jen pro sebe! My za celou cestu potkali jen jednu výletnickou rodinku.
Vyráželi jsme z vesnice Mezholezy, kde jsme před hospodou na parkovišti nechali auto. Odtud jsme se vydali po žlutý, která nás brzy zavedla do lesa. Vyráželi jsme za úplný mlhy. První zajímavostí na trase byl novej lesní rybníček vytvořenej k zadržování vody. U rozcestí Chlum jsme si mohli prohlídnout balvany s názvem Skalní mísy. Po kratším stoupání se mlhou začaly probojovávat sluneční paprsky. My se napojili na zelenou (k níž se po chvíli přidala i naučná stezka Sedmihoří) a na vyhlídce pod Racovským vrchem jsme se už nechávali hřát překvapivě silným sluníčkem a pozorova, jak mlha sedí mezi kopečkama.
Po dostatečným vynadívání se jsme mohli pokračovat dál. Znovu jsme se napojili na žlutou a na chvíli tak opustili naučnou stezku, abysme si konečně vyšplhali na nějaký ze sedmi vršků. První na řadě byl Vidlácký vrch (587 m), hned po něm Tříslovec (589 m) a jako poslední kopec Rozsocha (600 m). Pak už nás bohužel čekalo klesání zpátky do mlhy. Ač jsou tyhle vršky zalesněný, pár míst s výhledem se na nich taky najde a balvanů se na nich najde nespočet.
Vrátili jsme se na NS Sedmihoří a pokračovali jsme kolem Mířkovských rybníků ke známýmu balvanu s názvem Ručičky, jehož věhlas dokazuje to, že má svůj vlastní rozcestník (U Ručiček) a taky vlastní naučnou tabuli, kde se dozvíte celej příběh stojící za jeho jménem (nechceme vás napínat, a tak vám ho ve zkratce řekneme: dva vzájemně se nenávidící sedláci se na tom místě usmířili, a protože to byla velká věc, nechali si tam do kamene vytesat dvě pravačky chystající se usmiřujícímu podání – od tý doby si tam spousta dalších lidí vytesala svý velký usmíření, takže je kámen plnej nápisů).
My se od Ručiček vydali neznačenou lesní cestou zpátky k Mezholezům. Kolem nás už byla zase jenom mlha. Potkali jsme ještě jeden lesní upravenej rybníček, na kterým v mlze pospávaly kachny.
Pro výlet do Sedmihoří jsme si vybrali parádní počasí, okruh by šel určitě i prodloužit, ale to hlavní jsme stihli vidět za tuhle naši procházku. Tenhle krásnej přírodní park určitě stojí za navštívení!
