Celej tenhle příběh začal asi před rokem a půl. Oba jsme si vždycky říkali, že by bylo fajn zkusit žít aspoň chvíli mimo Čechy. Po našem seznámení jsme tomu snu byli o kousek blíž, protože jsme zjistili, že se v tomhle ohledu shodujeme a – jak je známo – z komfortní zóny se ve dvou vystupuje snáz než osamoceně. Navážno jsme ale nápad odjet otevřeli až ve chvíli, kdy jsme se během jednoho týdne dozvěděli, že firma, kde Libor pracuje, bude končit, a že byt, ve kterým žijeme, bude majitelka prodávat. Nakonec sice bylo všechno trochu jinak, ale rozhodnutí odjet do zahraničí už padlo, tudíž nebylo co řešit.
Protože byl rok 2019, doba neomezených možností, stačilo si vybrat, kam zamíříme. Nejschůdnější se zdálo využít programu Working Holiday, jako to udělala spousta lidí před náma (do Kanady dostane tyhle víza každoročně tisíc lidí z Česka, na Zéland dvanáct set). Chvilku jsme mezi těmahle dvěma zeměma váhali, ale nakonec jsme jako velký milovníci hor vybrali Kanadu. Nebudeme tady sepisovat návod, jak získat Working Holiday víza, protože to už udělalo dost lidí před náma a rozhodně líp, než bysme to zvládli my. Od začátku jsme čerpali hlavně z blogu Jak do Kanady, kde najdete všechny informace i s patřičnou aktualizací.